Deadtown

Divadlo bratří Formanů je už dvacet pět let jedním z nejvýraznějších uměleckých uskupení českého divadla. Svým netradičním pojetím, stylem práce a poetikou se však z něho zcela vymyká. Kromě bratrů Petra a Matěje Formanových a několika málo stálých členů, totiž vzniká pro každé představení nový tým, přinášející novou energii a dovednosti.

Divadlo bratří Formanů nemá vlastní budovu ani stálou scénu. Svá představení většinou vytváří ve specifických prostředích, jakými je třeba Divadelní loď Tajemství nebo různé typy mobilních stanů. S tím pak souvisí i nomádský život, který členové divadla vyznávají. Se svými projekty putují nejen po Čechách, ale i po celé Evropě (či USA a Mexiku), kde již odehrály tisíce repríz. Často na velmi prestižních místech a festivalech, čímž si vydobyli vysoký kredit a každé jejich další představení je nejen očekáváno, ale vzniká v koprodukci s předními divadelními partnery ve Francii či Belgii. V tom je 

Divadlo bratří Formanů v českém divadelní prostředí zcela výjimečné. Při svých cestách tedy přirozeně a vytrvale šíří dobré jméno české kultury, sílu její divadelní, výtvarné i loutkářské tradice.

Druhou linii tvorby Divadla bratří Formanů pak představují projekty vytvořené pro jiná divadla. Především pro pražské Národní divadlo, kde se s úspěchem hrálo několik jejich operních inscenací. Důležité ale byly i práce pro divadlo Husa na provázku nebo divadlo Minor.

V připravovaném představení Deadtown se soubor opět snaží posunout ve své tvorbě o kus dál, hledat a bavit se novými možnostmi. Ke své tradiční „rukodělné“ práci, reprezentované silnou výtvarnou stránkou či loutkami, navazujícími na dlouhou tradici, se tentokrát přidá i výrazná filmová složka, jejíž podstatnou součástí je animace. Ta byla vždy silnou stránkou české kinematografie a tvůrci se k této tradici hlásí.

Projektů, které spojují film a divadlo je v dnešní době více, v případě Deadtownu však filmový obraz není jen pozadím nebo ilustrací, ale živým prostředím, vytvářejícím ve spojení s hercem vlastní magickou realitu, podobnou světu filmů Karla Zemana. 

Tak jako u jiných projektů Divadla bratří Formanů je i tentokrát snahou tvůrců překročit zaběhané hranice a najít nový svět (vždyť putování do Nového světa je i podtitulem názvu představení, byť jde to putování nostalgické, do časů, kdy film měl ještě barvu sépie). Přitom ale nezapomenout na diváka, na emoce, sdělení a silný zážitek. Protože ani tentokrát návštěvník nevstoupí jen do divadla, ale ocitne se v originálním, pouze pro toto představení vytvořeném světě. A až představení skončí, může vejít i na scénu a spolu s herci a dalšími členy divadla strávit v baru, předtím vyhrazeném jen smyšleným postavám divadelního kusu, zbytek večera. A tímto okamžikem sdílené pospolitosti naplnit i hlavní smysl celého projektu.